O Markéte Marvanovej hovoria ako o „holke“ z inej planéty. Tešíme sa, že prijala naše pozvanie!
Pred rokom len dvadsaťročná Peggy, jedna z najmladších účastníčok v histórii najdlhších pretekov na horských bicykloch na svete Tour Divide, zvládla takmer 4500 km trasu za 21 dní! Bez akéhokoľvek zabezpečenia, bez stanu a s minimom oblečenia, zato s obdivuhodnou dávkou odvahy, vytrvalosti a sily.
Preteky The Great Divide Race (Tour Divide) sú dlhé 4 431 km a sledujú najdlhšiu súvislú MTB cyklistickú trasu sveta, čo z nich robí jeden z najextrémnejších podnikov svojho druhu na svete. Trasa vedie z národného parku Banff v Kanade, prechádza cez Rocky Mountains, miestami až 4 000 metrov vysoké pohoria, pokračuje 200 km dlhými púšťami, kde je málo aj 7 litrov vody, a končí na hraniciach Nového Mexika s Mexikom. Veľkou výzvou je naviac skutočnosť, že sa jedná o závod bez akéhokoľvek zabezpečenia. Znamená to, že žiadny z pretekárov nesmie mať so sebou sprievodný tím a každý sa musí spoliehať iba sám na seba. Ide sa na ťažko, so všetkým potrebným na spanie, jazdu i opravu bicykla. Kde pretekári spia, je len na nich, väčšinou na zemi, vedľa trasy. Na severe hrozí stretnutie s medveďom, na juhu sú naopak nebezpečenstvom časté búrky.
“Příroda je silná a já z ní mám přirozeně respekt, přesto se do ní vždy musím vracet, znovu a znovu. V její velikosti se cítím jako doma, jako divoké zvíře a svobodná dívka. Jen díky ní jsem schopna poznat sama sebe a milovat okolní svět.“
„Celý život jsem se snažila patřit do party lidí a ideálně být středem pozornosti. Ve čtrnácti letech jsem zjistila, že je to velmi jednoduché prostřednictvím čehokoli “zakázaného”. Pila jsem alkohol, kouřila a chodila na metalové koncerty. Rázem jsem se stala oblíbenou. Trvalo mi bezmála rok něž jsem prozřela a zjistila, že tento život nepatří mě. Že nejsem schopna lhát vlastním rodičům a něco mi chybí, nějaké opravdové dobrodružství. Jednoho dne jsem se “vzbudila” a začala na novo. Teď s odstupem už si troufám říci - na novo a lépe.
Postupně jsem se vracela ke sportu a nejvíce mě uchvátilo kolo. Do chvíle kdy jsem stála na normálních horských závodech nepřipadalo nikomu nic divného. Ale ve chvíli kdy jsem se chtěla postavit na start závodu 1000 mil, setkala jsem se s nevěřícností z okolí. Mý nejbližsí cyklistický přátelé, co mě vždy podporovali, mi najednou do očí říkali, že to nemohu zvládnout. Že jsem jenom ženská a navíc ještě moc malá. Měli pravdu, měřila jsem pouhých 155 cm (dodnes nejsem vyšší),...ale já to toužila zkusit a vlastně jim i dokázat, že na to možná mám. Povedlo se.“
